středa 28. ledna 2015

Domeček...


Starý a sám,
ztracený u lesa,
daleko od lidí,
kde nikdo nevidí,
jak opuštěný je a sám...

Duši měl ukrytou v odřených omítkách,
přestože nechtěla,
přece jen měla,
nejednu záplatu,
protože miloval,
ptáci mu zpívali
nebeskou sonátu....



Tak jsem neodolala a aspoň jeden maličký vyrobila...  :o)






Domy, domky a domečky mám je moc ráda.
Mám na mysli, takové ty krásně teploučce svítívé.
Moc ráda pozoruji plápolájicí světlo svíček uvnitř jejich okýnek :-)
Nostalgický vztah mám i k těm starým, cihlovým, které mě povětšinou zaujmou svou 
 tradiční architekturou a já přemýšlím kdo v takové kráse bydlí :-)
Možná to tak taky máte...
Mají pro mě své osobité kouzlo a jak píšu o pár řádku výše 
hlavně duši :-)
Mějte krásný den 
Kate