středa 17. prosince 2014

Společné chvíle....

Kdo jiný více miluje Vánoce než děti....


Vzpomínám si, sama na sebe, když jsem já byla malá a tenkrát zimy byly ještě pořádné zimy....
Všichni jsme se brodili po kolena ve sněhu, běhali venku, rodiče nás neuměli dostat domů, měli jsme zmrzlé nosy, postavených spoustu sněhuláku a  ledových sněžných domů....a....bylo to úžasné.
S velkým zaujetím jsme provozovali sněžné bitvy, oteplovačky promočené až do morku kosti od věčného sáňkování, ale o to s větším blaženým pocitem, že každá jízda, kdy jsem vyšplhala na kopec je absolutně ta nejlepší :-).
Byli jsme prostě šťastni....
K těmto zimním radostem si vybavuji, že jsem velmi ráda chodívala k babičce péct vánoční cukroví. Moje babička byla a stále je, velký pohodář, která vždy měla pochopení pro dětskou nedočkavou duši a velmi ráda semnou pekla tu trochu vánočních dobrot, které jsem asi jako každé dítě více strkala do pusy než na plech, ale ta atmosféra společně strávených chvil a povídání si dlouho do večera, mi utkvěla navždy v paměti. 
Proto jsem i já ráda, když moje dcerka Jasmínka za mnou už od listopadu  :-) chodí, kdyže už budeme péct to ježíškové cukroví, aby náš Dennda "měl co jíst" :-)).
Dennda je můj syn, prima ochutnávač, kterého si jednou ročně, rády vykrmujeme :-))
Takže i když je času velmi málo a přestože nikdy nepečeme patnáct a více druhu cukroví, ... vždy si ty společné povídací a tvořící chvilky báječně užijeme :-).

♥♥♥





 A zase to vonííí, krásně jako vloni....


Hezký večer
♥♥♥
Kate